Přidávám příspěvek od Luboše Poklopa:

Druhé prázdninové závody (Grand Prix Slovakia 2017 resp. TATRY orienteering 2017) jsou za námi. Nebo také Sobi mezi medvědy.

Ve dnech 6. až 9. 7. proběhla sportovní akce v OB s centrem v blízkosti Autocampu Račkova dolina (blízko obce Pribilina) v podhůří Západních Vysokých Tater. Pořadatelem byl KOŠ Ružomberok s pomocí početné skupiny mladých orientačních běžců z České republiky, z Ještědské oblasti. Prostor jednotlivých etap byl do poslední chvíle né dost zřejmý, takže cca 900 závodníků, z toho cca 500 závodníků z ČR, byl hodně zvědavý. Informace pořadatele k jednotlivým etapám zněly:

E1 – najlesnatějšia etapa, mierné kopce,

E2 – najkopcatějšia etapa, ale aj. rovinka,

E3 – najbažinatějšia etapa, najseverskejšie „štandinávský“ – tatranský rovinatý terén,

E4 – rovinatý terén, najviac „otvorená“ (najrychlejšia).

A dále obecně:

„Terén je najnáročnejší práve v lete, kedy je vegetácia najbujnejšia. Lúky môžu byť nepokosené a na lúkach sa môžu pásť kravy. Niektoré chodníky a cesty sú málo výrazné alebo úplne mohli zaniknúť. Niektoré malé potôčiky môžu byť vyschnuté. Močaristé miesta – miera vnímania mokrosti a hĺbky bude závisieť of vývoja počasia. Po daždi sa močiare môžu vyskytnúť aj na iných miestach ako sú zakreslené na mape. Zmeny terénu po 15. 6. nebudú zachytené v mape. Môžu pribudnúť napríklad nové malé lokálne výruby a vývraty.  Špeciálne upozorňujeme na najnáročnejšiu tretiu etapu. Terén je orientačne veľmi náročný – porasty miestami nevýrazné, orientácia podľa potôčikov môže byť problematická, tieto sa na niektorých miestach sa strácajú vo vysokej tráve alebo poraste. Výrazných orientačných bodov v centrálnej časti mapy je málo, v prípade straty orientácie odporúčame nový nábeh zo severnej alebo južnej časti terénu.  V tejto etape sa vyskytujú aj mokré jamy. Sú to nenápadné malé jazierka s hĺbkou aj 1,5 metra. V močiaroch pri potokoch sa dá zapadnúť aj po kolená, inde sa beží pomerne dobre. V teréne sú mapované aj veľmi malé skalky s veľkosťou okolo  0,5 metra, keďže sú dobrou orientačnou pomôckou. V častiach s veľkou hustotou vývratov sa dá väčšinou pohybovať len veľmi pomaly, ak vôbec. V tretej etape po behu pretekárov budú vznikať nové chodníky ktorí neskôr  štartujúcu nebudú mať v mapách zakreslené ale budú  v teréne treba s tým počítať. Na mape v etape číslo 3 sú použité šrafy pre nebezpečnú oblasť. Nie je zakázané cez ňu prejsť ale ide to veľmi ťažko“.

Tyto informace jsou hodně netradiční, ale v podstatě zapadaly do celkové snahy pořadatele poskytnout závodníkům maximální péči (např. na startu byly k dispozici náhradní buzoly, čipy, popisy (kdyby někdo zapomněl), vystoupení folklorního souboru před vyhlášením apod. Chyběla snad jen informace, že v prostoru závodů se vyskytují také medvědi.

Ale vraťme se ke sportovní stránce závodů pocity autora příspěvku (kategorie M60A).

Do 1.E jsem vstupoval v klidu, spoléhaje na své bohaté orienťácké zkušenosti. Ale již 1. kontroly (celkem jich bylo 15) nenaskakovaly, tak jak jsem očekával. A následně bylo hůř. Mapa sice naznačovala, že obsahuje dost informací, ale ukázalo se, že většinou jsou bezcenné. Vegetace byla znázorněna „semi oupnem“ a hustníčky různého zeleného odstínu a soulad se skutečností jsem neviděl a ostatně ani vidět nemohl. Obdobně to bylo s komunikacemi. Hlavním prostorem procházela jedna pořádná cesta a další většinou přerušované cestičky a pěšiny (dle mapaře „badly visible“), na jejichž trasování se opravdu nedalo spolehnout. Vrstevnice moc prokreslované nebyly a reliéf terénu byl doplněn prohlubněmi a kupkami, kterých bylo na mapě tolik, že se jako orientační bod nedaly použít. Podobně to bylo s vývraty. Další lahůdkou byly hraničníky (malý dřevěný sloupek), který člověk spatřil, až když u něj stál. A tak jsem zjistil, stejně jako ostatní závodníci, že se nemáme vlastně podle čeho orientovat a že nakonec zbývá azimut a odhad vzdáleností. Těžká podložka zpestřená bažinami a problémy s orientací způsobily, že pobyt v lese se mnohým závodníkům, včetně mě, protáhl, mnohdy nad únosnou míru. Je třeba však přiznat, že někteří závodnici se běžným směrným časům přiblížili. A jaké z toho plyne poučení? Nyní cílím na naše mladé závodníky a závodnice. Do každého závodu je třeba vstupovat teoreticky připravený (získat si maximum informací o prostoru závodu a o autorovi mapy). Do vlastního závodu vstupovat s určitou pokorou (nejprve si oťuknout terén, jak vlastně vypadá, oťuknout si soulad mapy a skutečnosti resp. jak prostor závod autor mapy vnímá). Tomu přizpůsobit techniku. Přitom nezapomínat na starý dobrý azimut a odhad vzdáleností. Kdo to podcení, při závodu se nesoustředí a není třeba operativní, tak zbytečně trpí a někdy se z toho může stát boj o přežití.

Do 2.E, která byla podobná 1.E (terénem i způsobem zmapování), jsem vstupoval poučen a s určitou strategií. Bohužel již 2. kontrola, v prostoru, kde mnozí strávili hledáním i 30 a více minut, mně vzala chuť si závod užít, takže to byl následně soubor všech možných chyb a nedostatků, kterých se závodník při závodu může dopustit (nesoustředěnost, zbrklost atd. atp.). Výsledný čas byl potom na minutu stejný jako v 1.E, tj. cca 121 minut.

3.E, zde odkazuji na výše uvedené doporučení pořadatele, nás zavedla do prostoru jižně od centra závodů. Moje strategie pro tuto etapu byla konečně se chovat jako zkušený orienťák (soustředěnost, udržovat kontakt s mapou (jako v Benátkách), volit postupy s pokud možno jasnější dohledávkou, atd.) a navíc používat hlas a sluch (metoda Škorpil), tzn. vyměňovat si s ostatními závodníky informace a informace o kontrolách (Je tam ?, Na co jdeš? Víš kde jsi? atd.), byť je to porušení Pravidel OB. Výměně informací o kontrolách napomáhala místy i stavby tratí, kdy stavitel použil protiběhy. K technikám přesunu (což je běžně běh a chůze) přibylo i plazení. Zde bych chtěl ještě jednou poděkovat Tondovi J., který přerušil závod a zajímal se, zda se z té bažiny, do které jsem zapadl až po …, dostanu. Díky této strategii jsem při této krátké trati zrychlil oproti 1. a 2.E o cca 43 minut.

4.E nás zavedla opět do prostoru jižně od centra, ale na západ od silnice mezi Pribylinou a ATC. Terén byl většinou otevřený, podložka suchá, závodníci již zkušení.

Celkové hodnocení závodů, jak jsem měl možnost zjistit z diskuzí, bylo rozporuplné. Někomu se závody líbili, včetně brutální 3.E, někdo od závodů očekával něco jiného (jinou volbu terénu, jiný způsob mapování, jinou stavbu tratí). Poměr odhaduji 30:70 %. Od slovenských přátel jsem získal doporučení na příští ročník GPS, který se bude konat ve Slovenském ráji, a kde by to mělo být o něčem jiném.

No a jak jsme dopadli?

Na 2. místě skončila v kategorii W50A Iva P., na 4. místě skončil v kategorii M18A odchovanec UOL Víťa H., na 5. místě skončila v kategorii W45A Eva H., na 17. místě skončil v kategorii M60A Luboš P. Závody nedokončili, ale v jednotlivých etapách dílčí úspěchy zaznamenali v kategorii D21B Lenka J. a v kategorii M60ATonda J.

Informace ke sportovní akci včetně výsledků lze najít na http://www.tatry-orienteering.sk/

Video pořadatele z 3.E lze najít na https://www.youtube.com/watch?v=19ztuzes6K4&feature=youtu.be/

Fotky pořadatele ze 2.E, 3.E a 4.E a z vyhlášení výsledků lze najít na

https://www.flickr.com/search/?text=Tatry%20orienteering

Luboš P.