Když mi bylo řečeno, že mám napsat něco o Švédsku, začal jsem přemýšlet. Každý, kdo mě zná, ví, že jsem pozitivní člověk. Haha, dobře, nejsem. Jediná moje pozitivita se projevila na jaře během prodělání covidu. Ale i tak, člověk má na svých chybách pracovat. Rozhodl jsem se, že pro tento článek nepoužiji žádný negativní výraz. Vše negativní vyjádřím tvarem ZAJÍMAVÝ.
Stejně jako loni do Portugalska, i letos jsme pod záštitou STK navštívili další mapově krásnou oblast. Naše skupina vyrazila do Švédska celkem ve dvou autech:
• řidič Víčko: Ema, Markét, Vaja, Áďa
• řidič Víťa: Mates, Filip, Leňa, já
Většina z nás byla ještě před odjezdem fandit našim reprošům na WOC. Po následném ZAJÍMAVÉM (jelikož tam celou noc hrála hlasitá hudba) přespání v kempu jsme konečně mohli vyjet směrem na sever. Poměrně nezáživnou cestu nám zpestřila plavba nočním trajektem. Vše probíhalo bez problémů a my se rázem ocitli ve Skandinávii.
Bydleli jsme v obci Hallsta, nedaleko větší Eskilstuny. Nejednalo se o žádná velká centra. Nízká hustota zalidnění Švédska (22,8 obyv. na km²) způsobila, že tamější krajina byla celkem liduprázdná. Lidově řečeno tam „zdechl pes“.
Teď k ubytování. Já o sobě vím, že co se týče mých orienťáckých schopností, tak to není žádná sláva, ale že budu mít problém najít na místní ubytovně sprchy, kuchyňku, nebo dokonce svůj vlastní pokoj, to jsem nečekal. Ubytovna nebyla zrovna nejmenší, takže první 2/3 dny to tam byl pro mě docela labyrint.
Překvapilo i počasí, očekával jsem příjemných 15 °C, místo toho nás sužovala vedra. Teplota nad 30 °C byla poměrně běžná. Naštěstí se v okolí vyskytovalo velké množství jezer, ve kterých jsme se mohli příjemně osvěžit. Později se z osvěžení stala nutnost a po každém tréninku nás čekalo nějaké to koupání.
Navzdory tomu, že vládlo teplé a slunečné počasí, celá naše tréninková skupinka nachladla, každý náš krok tak doprovázel orchestr posmrkávání.
Nyní se dostáváme k tomu, co vás orienťáky zajímá nejvíc, a to sice k terénům.
Charakteristika terénu (podle mě):
• těžká podložka na běhání (borůvky, kameny, bažiny, klacíky)
• rovina – vrstevnice nemusí být na pohled tak výrazné (E = 2,5 m)
• les vypadá všude stejně (kdo se ztratí, má problém se najít)
• chybí výrazné linie, které využíváme v ČR (cesty, rozhraní porostu…)
• horší viditelnost
• kameny, srázky
Před vstupem do lesa doporučuji dořešit závěť, protože nikdy nemáte jistotu, že se vrátíte. Na většině tréninků jsem vyváděl různé ZAJÍMAVOSTI. Sice se mi nepodařilo vyběhnout z mapy jako v Portugalsku, ale ZAJÍMAVÉ chvíle se mi bohužel úplně nevyhnuly. Na výkonech v naší skupince bylo docela poznat, kdo už ve Švédsku byl a kdo ne. Každým tréninkem to však bylo lepší, i když na večerním rozebírání postupů bylo vždy co řešit. Důležité bylo vždy zůstat v kontaktu s mapou.
Kromě čokoládových ovesných pitíček, džiganců od komárů a nazpaměť naučených textů z playlistu na cestu jsme si taky dovezli mnoho nových orienťáckých zkušeností. Myslím, že vrstevnice už pro nás nebudou takovým strašákem jako doposud a nebudeme se bát je v ČR častěji využívat. Náročná podložka nám taky pomohla zpevnit střed těla a posílit nohy. Trénink v extrémním počasí přijde jistě taky vhod.
Nakonec bych chtěl za všechny zúčastněné poděkovat hlavnímu koordinátorovi akce Ňufovi (Jan Petržela). Smekáme nad skvělou organizací a věříme, že to není naposled co jsme jeli na STK:) Další dík patří samozřejmě řidičům/trenérům (Víčko, Víťa). Časem to třeba po vás převezmeme a povezeme my vás:) V roli ambasadora s námi trávil čas i reprezentant Tomáš Křivda, který nás obohatil o své reprezentační, ale i dorostenecké zkušenosti. Za to jsme taky moc vděční:)
Po celé soustředění panovala dobrá nálada a jsme rádi, že jsme mohli navštívit tuto Mekku orientačního běhu.
Moc jsme si to užili, a toho losa potkáme třeba příští rok:)